Poezie pro cestující Hodnocení Možnosti

[I-I.e.r.g.o.t.I-...]

Král Karel s Buškem z Vilhartic, dnes zasedli si k kulatému stolu. Ti dva již pili Mnohou číši spolu.. a zapěli si z plných plic.
Nuž dej sem zlaté číše páže, a nalej vína, dolej výš!
Teď pane Bušku, čehož zvíš, ..král Karel vesel káže.
Slyš, pane Bušku, co se v ...? dálo, toť první víno, které v čechách zrálo!
Aj tedy vzhůru! Pijme již!
A pili. Král však náhle prsknul...
To že je víno? Tenhle kvas?!
Vždyť křiví ústa, láme vaz!

A zlostně rukou mrsknul...

..... dál bohužel... jaksi... nebyl jsem úplně nejlepší žák.... kdo ví víc? :)

Příspěvek upravil I-I.e.r.g.o.t.I-I, 06.01.2008, 00:29.

[I-I.e.r.g.o.t.I-...]

Sbírka robotické poezie z logu, co mi poslal školní server v rámci testování klienta, co máme naprogramovat... škoda toho nevyužít :))


220 Ahoj, tady je robot Karel verze 1.7.
sending: VLEVO
Myslim, ze je vhodny cas pro nekolik nadhernych korejskych versu:

Nad horami Kwanaksan se protrhavaji mraky

Nikdo a nic nezahali,
i plynouci oblaka maji co delat:
vzletat od dalekych brehu,
kupit se a znovu mizet v sirem nebi.


[basne z pavilonu Cchokkumhon,
Dest v horach rozezniva bambusy]




...nyni zatlacim roboti slzu a jsem pripraven prijmou prikaz.



------------



220 Ahoj, tady je robot Karel verze 1.7.
sending: VLEVO
Nechcete si se mnou poslechnout trochu nadherne cinske poezie?

Napis na dome pana Li Po

Kdyz, poutnice,
v ten domek prijdes sem,
pit muzes,
co se hrdlu uraci -
verse vsak nepis:
mistr bydli tu!


[neznamy autor, Zpevy stare Ciny]




...ted jsem spravne naladen ucinit krok vlevo.



---------




220 Ahoj, tady je robot Karel verze 1.7.
sending: VLEVO
Nechcete si se mnou poslechnout trochu cinske poezie?

Pisen z Cchang-kanu

Kdyz moje vlasy
jen spore celo zakryvaly,
kvitka jsem trhala,
pred prahem hravala si.
Tys pricvalal na koni z bambusu
a kol studny jsme dovadeli
v sadu s modravymi svestkami.
Tak spolu v Cchang-kanu
stastne jsme vyrustali.
Oba jsme byli mali a netusili nic,
co salba je a co nenavist.
Uz ve ctrnacti
tvou zenou jsem se stala
a byla tak placha,
ze i zasmat jsem se ostychala,
sklopeny zrak vzdy obracela tam,
kde ve stinu se utapely steny.
I kdyz tisickrat volal bys,
nemohla jsem se otocit.
V patnacti letech pak
me lice zacaly
usmevem roztavat.
Ty i ja jsme jedno chteli byt
jak popel a prach,
jez od sebe nelze oddelit.
Vnukals mi duveru jak ten,
co cekal milou pod mostem,
i kdyz se strhla povoden.
Blahove jsem verila,
ze nebude mym udelem
stoupat na povestnou horu,
z niz zeny
navrat svych muzu vyhlizeji.
Kdyz bylo mi sestnact let,
na dalekou cestu vydal ses
az tam, kde z tu-tchangskych pereji
skaliska se zdvihaji
a kudy za velke vody
se neda projizdet.
Opice kvileji, ze i samo nebe
puklo by litosti.
Pred domem tve stare slepeje
mechem zarostly,
mechem tak hustym,
ze tezko jej odstranit.
Listi jiz zloutne a zahy
podzimni vitr zaduje.
V osmem mesici motyli priletaji
a v parech tekaji
nad pazitem Zapadniho sadu.
Sam pohled na ne
sklicuje me srdce.
Smutne vysedavam,
rumenec mych tvari
bledne obavami.
Drive nez opustis kraj San Pa
a po rece domu
budes se navracet,
posli mi dopis,
anebo jen vzkaz.
Vyjdu Ti vstric
a nebudu si stezovat
na dlouhou cestu az do pristavu
v Piscinach Dalekych vetru.


[Li Po, Nebe mi pokryvkou a zeme polstarem]




...moment, musim otrit roboti slzu...

...co ze to mam vlastne udelat ?

Příspěvek upravil I-I.e.r.g.o.t.I-I, 23.11.2008, 21:04.