rozhovor, vzdělaných Hodnocení Možnosti

[Pospa]

lejdýs end džentlmens

Když sem dneska nimfovi sháněl kulicha, tak sem narazil na jednu zajímavou stránku. Napadlo mě, že bychom mohli obnovit tradici, která tady nikdy nebyla. Tudíž se nejedná o žádné obnovení, nýbrž započetí. Jelikož tradice se započít nedá, protože aby mohlo být něco označeno za tradici, tak se to musí dělat pravidelně, tak vlastně započínám něco úplně nového. Není to ale zas tak nové, jelikož už to tady bylo. Hare krišna.

Vyberte si tedy odsud každý svého idola a pojďte konverzovat. Vše dovoleno.


Kvůli některým retardovaným uživatelům fóra musím připomenout, že debatu na této úrovni nejsou schopní vést všichni. Nekompromisně budu mazat posty poukazující na uživatelovu podprůměrnost, či dětinskost. Dále pak mažu všechny posty od uživatelů, jež mají v podpisu zobrazenou svoji funkci na fóru, nebo vypsanou konfiguraci svého počítače, nedej bože i notebooku. Děkuji


Vykopávám:



Zdravím přítomné kotelníky z andělských luk a hájů. Jmenuji se RNDr. Jiří Kulich a rád bych s vámi polemizoval na téma onanie do ponožky. Jistě ste si všimli, že v amerických teenagerských komediích se často setkáváme s tím, že je herec přistižen při onanii s penisem v ponožce. Její funkce je jasná - zadržet sperma a nedopustit pocákání celého aktéra, případně pokoje. Ovšem ptám se: Co potom s tou ponožkou? V koši na špinavé prádlo to přece najde máma a kdyby každou tu ponožku vyhodil, tak chodí do měsíce bos.

Příspěvek upravil Pospa, 06.12.2008, 12:09.

[Pospa]

RNDr. Jiří Kulich, 47 let, Horní Maršov, gumáky od hlíny

Milí spoluobčané, jak je vidět, tak panu Mlčochovi se opět podařilo svým šibalským úsměvem nalákat do spárů svého konopného hnízda další nevinnou duši. Chudák paní Tereza Kynčlová. Nedivil bych se, kdybych ji za pár týdnů potkal na hlavním nádraží a byl mi od ní nabízen časopis Nový prostor. Vydařená práce panu Mlčochu, není liž pravda. Od toho tu ale přeci nejsme. Nerad bych, aby zde docházelo k ovlivňování našich vlastních myslí a měnění identit. Tímto vyzývám paní Kynčlovou, aby se nebála vzepřít chuti na jointa (jak tomu říká dnešní mládež) a zavítala opět zpátky mezi nás, intelektuální šamany.

Na otázku vyřknutou Marcelou Neradovou mám jednoduchou odpověď: "Devíti měsíční těhotenský cyklus." Souhlasím s panem Černovským, jak by jste chtěla milá slečno v pravěku lovit mamuty a zajiš?ovat tak jídlo pro svou rodinu, když by jste měla bříško s prominutím jako balón a co pět minut by vás sžíraly předporodní bolesti? Musíte se zamyslet nad tím, že příroda to má všechno vymyšlené do nejmenšího detailu a vy se proti přírodě nemůžete postavit, protože a? už se Vám to líbí, nebo ne - jste její součástí! Ve Vašem světě praček a dřezů se Vám to možná jeví jako holý nesmysl, ale když se porozhlédnete kolem sebe a získáte nad světem jistý nadhled, tak Vám dozajista musí dojít, že příroda je matkou každému z nás, kojí nás, když není chléb, napájí nás, když není mléko a ošetřuje nás, když není doktor. Smiřte se s tím a poddejte se mužskému údu, nebolí to, pouze poprvé trošku.

Pane Vajruch, pozitivní diskriminace, to je to, čeho bychom se měli nejvíce obávat. Vždyt nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo. Zahleďme se do minulosti, kdy jsme si byli všichni rovni. Nebojím se vyslovit názor, že kdyby nepřišla Sametová revoluce, tak je touto dobou již romské obyvatelstvo naprosto začleněno mezi bílé proletáře.