rozhovor, vzdělaných Hodnocení Možnosti

[!Tvý?ák!]

PhDr Tomáš Zdražil, 30 let, Semily, melancholik - čtu ženské romány

Dámy, jak vidím diskuze trochu odbočila a i já bych přidal svou příhodu do vínku. Při studiu na vysoké škole jsem měl možnost setkat se s panem profesorem Martinem Křesadýlkem. Byl to opravdu živelný mužík, který měl po ruce vždy vtipnou hlášku jako třeba: Ty ne neučíš, dyť se umučíš.
/zasedání je přerušeno hurónským smíchem/
Myslím, že tato příhoda mluví za vše, já narozdíl od Vás vzpomínám na vysokou školu rád.

Příspěvek upravil !Tweety!, 06.12.2008, 21:12.

[+-=]

Ing. Eva Tylová, 44 let, Praha

Ano i tímto způsobem se dají využít znalosti lidkého těla . Spíše jsem však myslela znalosti použít v prospěch všem lidem , než v prospěch dvou nebo jednoho jedince.
Osobně jsem měla na autoškolu instruktorku ženu a za dob hlubokého socializmu , jsem svoje vědomosti lidkého těla na ni nemohla aplikovati .

[Kundivous]

Prof. Mgr. Michal Vajrauch, 55 let, sociolog

Obavam se paní Ing. Tylová že jakákoliv aplikace spojená s užitím anatomiských znalostí na muže se ve vašem podání změní v pocit že si pro muže přišla zubatá.

[NimF]

Tereza Kynčlová, 26 let, Hradec Králové, mám ráda spelelogii a jiné exotické tance

Re Ing. Eva Tylová: Někdy nezůstalo jen u jednoho či dvou jedinců, ale to už jsme odbočili dost. Popřípadně použijte Internetovou emailovou adresu ke kontaktování mé osoby a zažádejte o moje nové dílo z pornografického průmyslu s názvem "Čtyři z tanku a pes". Tak tedy zpět k tématu. Měla jsem taky nabídky k zaměstnání, kde po mě vyžadovaly i nějaké vstupní testy. To jsem samozřejmě odmítla a zůstaly mi jen dvě možnosti. Jít na vysokou školu, nebo dělat práci, která po mě nevyžaduje ani inteligenci a ani zodpovědnost. Taková se našla pouze jedna, ale nevěděla jsem co to znamená "Adminovat CS:S server", tak jsem radši zkusila tu možnost studia na vysoké škole.

Příspěvek upravil NimF, 06.12.2008, 20:49.

[Pospa]

RNDr. Jiří Kulich, 47 let, Horní Maršov, řídil jsem trolejbus

Na Vysokou školu mám jen samé dobré vzpomínky. V roce 1980 jsem se hlásil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Rozhodně nemohu říct, že by se se mnou nehlásilo i spousta žen, hipíků, inteligentů a podobné zvěře, která byla u přijímacích zkoušek právem vyčleněna. Tehdejší soudruh ředitel měl v oblibě říkat: "já mám svaly, ty máš čáry, zničím tě a budu mít oboje!". V prvním kole přijímacích zkoušek následoval obyčejný inteligenční test. Skládal se ze dvou částí: stranické a nestranické. Test spočíval v tom, že jste si měli vybrat buď cestu stranického, či nestranického studia. Nestranická cesta vedla na veřejné toalety VŠE k paní Tylové a stranická cesta vedla do átria, kde seděl uniformovaný velitel pionýrského oddílu a strvdil Vaše členství panákem pravé ruské vodky, poté Vám předal stranickou legitimaci. Na ní jsme bohužel všichni vypadali jako žaludi, ale nezbylo nám, než pomlčeti. Další části přijímacího řizení byly spíše formality typu "co děla soudruh tatínek?", či "přinesl si nám nahou fotografii soudružky maminky?". Všemi mastmi mazaný jak kulíšek, prošel jsem těmito zkouškami až do finálního stádia, kdy jsme byl připuštěn přímo k panu řediteli. Ten si mě sjel pohledem, zeptal se, jestli piju kolu, já řekl, že jedině kofolu a byl jsem přijat. Tak jakápak diskriminace dámy, šanci měl přeci každý! Byla to krásná doba plná otevřených přátelství založených na pravdě a správném socialistickém soužití. Pokud jste tehdy měly pocit, že Vám byla provedena křivda, mohly jste si jít sěžovat na Národní výbor k soudruhu otci. Tatínek byl muž otevřených názorů a za celá dlouhá léta poslal do politických žalářů ani né dva tisíce š?astlivců. Jejda, jak rád vzpomínám na výlety do těchto výchovných zařízení. Vždy jsem přijel š?astný a plný nové energie. Měl jsem radost, že tak mladí úspěšní lidé se dokážou vzdělávat v oboru Marxismu a Leninismu při tak náročné fyzické práci. Dodnes mají můj obdiv, dobrovolníci! Zbytek studií jsem strávil s ponožkou na údu. Kariéru stranického pomocníka jsem měl jako na dlani, když v tom přišla ta příšernost v podobě cinkání klíčema. Určitě jste si taky cinkla, viďte Tylová! Já jsem si teda cinknul tak maximálně do kalhot. Taková potupa. Celému Rusku jsme byli pro smích. A teď nám diktují, jak máme žít, nedostudovaní umělci. Ostuda.

[Kundivous]

Prof. Mgr. Michal Vajrauch, 55 let, sociolog
Taktéž mohu na svá vysokoškolská studia vzpomínat s radostí. Normalizační doba, husté obočí Leonida, školské koleje a zpěv budovatelských písní. Bohužel jak říká zde pan docent, takoví jako zde zneuznalé baleríny nám toto v roce 1989 zcela zpřetrhali. Solidně nakročená kariera pomocné stráže VB, člen závodního výboru KSČ. Na vánoce kolekce od ROH. Ach to byla doba...

[vEprik?]

Eva Hauserová, 49 let, Praha, Absolventka kurzu sebeobrany

Pane Kulichu, myslím si, že vaše osočování paní Tylové není na místě. Obviňovat někoho z "cinkání" je podle mě sprosté, zvlášť když se jedná o ženu vysokého vzdělání a postavení. Měli by jsme změnit téma, tyhle, s prominutím "prasárny" už nejsou pro mě, asi jsem na to stará. Uvítala bych debaty o novém prezidentovi USA, nebo o problematikách globálního oteplování a jeho vlivu na Belugy.

S pozdravem Eva Hauserová.

Příspěvek upravil vEprik?, 06.12.2008, 21:02.

[Kundivous]

Prof. Mgr. Michal Vajrauch, 55 let, sociolog

Beluga, to je nějaký nový druh mořského hybrida?

[!Tvý?ák!]

PhDr Tomáš Zdražil, 30 let, Semily, melancholik - čtu ženské romány

Jsem rád, že jsme si zavzpomínali a jistě si vše dopodrobna můžete dopovědě? v átriu při skleničce čaje odvaru, který dělala moje žena z jistých ...ehm... silně posilujících lístků. Dále bych poprosil pana Kulicha, aby přednesl další bod programu diskuze a ostatní prosím, aby se zdrželi nepříjemného osočování, které by se nemělo na těchto setkáních vůbec stávat. Vím, že Vaše vysokoškolská léta ve Vás vzbuzují silné emoce, ale přece jsme lidi na úrovni.

Děkuji za slovo

[+-=]

Ing. Eva Tylová, 44 let, Praha

Já se za cinkání nemusím stydět ba naopak jsem hrdá na to že jsem cinkala . A to že jsem cinkla i klíčma od toalet VŠE , kde jsem byla donucena dělat kontrolorku režimem , místo toho abych se mohla ponořiti do výzkumu problematiky korodování ocelové výztuže v předem předepnutých nosnících , tak na to jsem taky hrdá ! Tyto kliče ještě visí u mě doma a někdy se chodím koukat na moje dřívější pracoviště .

[Pospa]

RNDr. Jiří Kulich, 47 let, Horní Maršov, lord

Ano! I já se na Vaše bývalé pracoviště chodím koukat. A nejen to! Letos na jaře jsem tam byl naposledy a nechal jsem Vám tam vzkaz. Spoustu vzkazů! Myslím si, že není nic krásnějšího, než vzkaz z lásky napsaný vlastní tužkou. Hnědou. Snad jste si tyto moje árie lásky přečetla a pocítila jste vlastními nostními dutinami, jak pravidelně bije moje srdce při pomyšlení na Vás.

Pane Tomáši Zdražile, přál jste si, abych vyslovil nové téma. Vy sám jste ale nové téma! Takový odborník, na slovo vzatý. Já bych kupříkladu ocenil některý z Vašich dobrodružných příběhů, jakých zajísté při chránění přírody se svou ženou Evou zažíváte nespočetně. Nebo takový pan Vajrauch, to je hotový pamětník. Vy by jste mohl psát kroniky.

[!Tvý?ák!]

PhDr Tomáš Zdražil, 30 let, Semily, melancholik - čtu ženské romány

Pane doktore přírodních věd Jiří Kulichu, jsem poctěn, že víte o mých nespočetných příbězích při chránění zvěře a já jsem si hned na jeden obzvláš? emotivní vzpomněl, který bude nasnadě i dalšímu pokračování diskuze. Je to z Afriky, kde jsme byli ochraňovat termity před domorodci, kteří čas od času narazí na termitiště, které jim zničilo půlku úrody a chtějí ho zničit. Toto jako správný ochránce přírody nemohu dopustit a tak jsem udělal tady u nás dobrovolnou sbírku, jak jistě víte, měla název: "Termiti neškodí - kupte si výhodný tarif od O2." Jak je vidět, děkujeme této společnosti, že nám zaplatila jednu spáteční letenku, víc jich nakonec nebylo ani potřeba, protože moji kolegové zůstali chránit další organismy v Africe, jako například hyeny, smrtící hady a další milá zvířátka. Já bych tam zůstal nejraději s nimi, ale mám doma povinosti ke své ženě Evelíně, která mi psala opravdu horké esemesky, pokud dovolíte, jednu zde přečtu, abyste viděl, proč vyhrála nakonec ona a ne termiti. (vytahuji mobil a chvíli ?ukám) Ano tady je: "Moc se mi stýská." Jak vidíte, to mluví za vše.

Jak jsem podotknul na začátku vzešla z mojí úvahy malá myšlenka, možná pro někoho otázka, proč lidé hubí zvířátka jako krysy, vši, moly v kabátech a další pro ně označované organismy hanebným slovem: potvůrky. Je mi až stydno to vyslovit.
Myslíte, že mají tyto organismy nárok přežít dalších 100 let, když po nich člověk vysloveně jde i když mu nedaly jediný důvod?

[Kundivous]

Prof. Mgr. Michal Vajrauch, 55 let, sociolog

Ano pamatuji hodne. I ja kolego Kulich mam obcas plne hrsti poezie, neni nic krasnejsiho nez tyto hrsti plne intenzivnich zazitku rozdat lidem. Zanechat po sobe stopu, tak jako chuligan sprejuje, ja mam touhu psat, psat onu poezii v autobusech, metru, tramvaji... Psat po lidech oknech a vylohach v nakupnich centrech, jen skoda ze takto avantgardni umeni lide nedoceni.
Kroniky jsem nikdy nepsal, pouze udani jako domovni duvernik na spravu snb ci stb. Nejcasteji kdyz uklizecka pivonkova zcizovala toaletni papir v socialistickem vlastnictvi.

[+-=]

Ing. Eva Tylová, 44 let, Praha

O ano pane Kulich o tomto jsem slyšela , naneštěstí jsem to neviděla . Ani mě to nějak neláká . Řekněte pane Kulich vaše rodiče asi často používali nepřiměřené fyzické tresty , není-li pravda ? Protože to by vysvětlovalo hodně věcí . Používal jste rukavice nebo holá ruka ? Když jste odcházel použil jste osvěžovač vzduchu aby si vás nikdo nevšiml ? Když se váš materiál dostal do spáry mezi dlaždičkami zlepšilo to nějak jejich odolnost ? Protože u nás ve Výzkumném ústavu stavebních hmot se o to velice zajímáme .

[Pospa]

RNDr. Jiří Kulich, 47 let, Horní Maršov, ředitel zeměkoule

Milý pane profesore magistře Michale Vajrauchu, určitě mi dáte za pravdu, že za udavačství se není třeba stydět. Mě osobně například nepohoršuje, když se o některém ze současných politicky angažovaných spoluobčanů dozvím, že za lepších časů spolupracoval s STB. Daleko více mě pohorší, když se takový občan veřejně distancuje od jakékoliv činnosti s policií v minulosti spojenou, přičemž důkazy mluví v jeho neprospěch. Za to se přece není třeba stydět. Kam vítr, tam pláš?! Kdo se chtěl mít dobře, musel držet pusu a krok. Já jsem byl tehdy ještě příliš mladý a společensky naprosto bezvýznamný, než aby mě soudruzi příslušníci žádali o nějakou pomoc. Dnes je situace jiná. Mladí si neváží policejní práce. Chodíval jsem se často procházet noční Prahou. Párkrát jsem se na svých toulkách setkal s mladými výtržníky, kteří pořvávali na policisty "á, cé, á, bé". Sebral jsem tedy veškerou odvahu a jednoho z nich se zeptal, copak to vykřikují. Bylo mi podáno vysvětlení "vypíčení cajti vole, ól kops ár bastards!". Pár let jsem se věnoval studiu anglického jazyka, takže jsem tomu porozumněl po stránce jazykové, ovšem po stránce lidské a sociální to nepochopím nejspíše až do mého posledního soudu. Jak může někdo bojovat proti policii? Vždy? to jsou ochránci našeho majetku! To dřív, za lepších časů, by si nikdo takové nepřístojnosti nedovolil. Hned by s ním příslušníci zatočili.

Milá inženýrko Tylová, můj pan otec mě nemlátil o nic víc, než mojí paní maminku. Zato bratr, no jéje, ten chudák, proletariátní otrok. Ten to schytával jako Foglar za období socialistické výpomoci. Občas mám pocit křivdy. Dnes je ale bratr již š?astně ženat se slečnou Eržikou a jak jsem zmiňoval výše - mají tři děti. Š?astná rodinka, radost pohledět, ozdoba alba rodiny Kulichových. Na Vaši smrš? otázek odpovím jednoduše, jelikož z vedlejšího pokoje již neslyším zvuk rozhlasu, což značí, že páni rodičové se již chystají ke spánku. Za moment předpokládám zvuk tekoucí vody deroucí se skrz umakartové jádro našeho panelového zázraku až do mého pokoje s jedním moderním oknem a, teď se milí přátelé podržte, stahovacími žaluziemi! Nuže: Používal jsem holé ruce, jsem zvyklý ze školní jídelny. Osvěžovač vzduchu? Nějaký západní výdobytek moderní společnosti s nulovými morálními hodnotami a posunutým vnímaním naturálního základu člověka? Nikdy! Materiál mezi dlaždičkami jsem nestudoval. Je mi líto, ale na tuto otázku neznám odpověď. Snad jsem Vám i přes to pomohl. Slunce v duši.