Hodně pobavylo

uhm.... 1337

me pobavila tvoje cestina, dylino..

felcare to si ty z ofp? ci co ;))

da se to tak rict...

toz pak zdravím jinak jdeme se věnovat tématu )) co nás pobavilo?

to je sice hezky, ale vim uplny kulovy kdo jsi...

Už ste slyšeli hymnu Hebmila ? Nazpívaná samotným Miloslavem Hebkým....

mel sem nick fEaTuReK nebo tak nejak z CPS taka lamicka ))

lol

lol

docela mazec až mi bylo pomalu zle

celkem pr*el

GameZone Fóru se bagr vždy nestačí a ani vůbec nestíhá a prostě jako opravdu vůbec nemůže fakt skoro ale možná přece skusi letat. Jednoho krasneho dne vůbec nefoukal vítr, tudíž nemohl vůbec foukat jelikož Lolita vůbec sifon nevypil.

eh??

never ending story

..> testovaci forum

Good

Jasny no a ted nam muzes zaridit ten hosting

Já?! Ja sem na to moc malej pán

paroubkova zena...

A kdo by to mohl zaridit??

hehe, to je pekne... ale vazne, co je to posledni slovo? to uz nejak nedavam

...to get laid.

Jak jsem jel Krále Šumavy ...zážitek cvoka, co to jel!

Redakce CykloServer.cz, 5.9.2003 13:44

Do redakce nám poštovními bity (nebo byty?) přišel článek, jehož
autora se dosud nepodařilo vypátrat. Jeho přečtení bylo natolik silným
zážitkem, že jsme se rozhodli vás o něj neochudit. Zveřejňujeme jej vědomě
jako
anonym a vyzýváme autora, nech? se přihlásí. Rádi jej odměníme. A teď už
čtěte jedním dechem...

Jak jsem jel Krále Šumavy


Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha
teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik
netlačí,
rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější
sportovní zážitek svého života.
Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným letáčkem zobrazujícím
šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném cyklistickém
dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl doprovázen
lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky náročném
terénu. Propagační materiál dále popisoval nezáživné podrobnosti jako
převýšení (několik km), profil tratě pro zdravé cyklisty (?), dále již
zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i dvě
varianty závodu: krátkou (78 km) a normální (100km).
Dnes už nejsem schopen pochopit, že v jakémsi sportovním oparu
(možná naladěn pravidelným sledováním Branek bodů vteřin?) jsem vážně
zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i pod vlivem vzpomínek na
nedávných 45 km na silničním kole po hladkém asfaltu, z mírného kopce s
větrem
v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se napoprvé nebudu přepínat, řekl jsem si,
a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném čtení dále pochopíte,
že právě v tu chvíli jsem se pravděpodobně podruhé narodil.

Fáze nultá - příprava

Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem zhodnotil,že
jsem nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající. Toto se
nejevilo jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při
pohledu do
zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lance
Armstrongem.
Po této operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni
kamarádi,
známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna seznámeni s tím,
jaký že jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v drsném
terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil, že podobných
chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě více utvrdilo
v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že tedy
dopoledne
si sjedu toho Krále a odpoledne si hodím lehký tenísek. Kolo jsem řádně umyl
a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami typu "I love triatlon"
a "no pain, no gain". Myslím také, že jsem byl jediným účastníkem s
vyžehlenými puky na cyklistických šortkách.
Prostě – v předvečer závodu jsem byl ready.

Fáze první - před startem

Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a vyleštěné
kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnohoslibující pablesky.
Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh
dne však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného
městečka, soudě dle bílých čar na dlažbě, byla dimenzována přesně na 8 vozů.
Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po půlhodině
ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad stojí za
zmínku to, že již v té chvíli jsem zacítil první lehké známky únavy.
Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu, přičísnutí vlasů
navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace byla už pouhá
rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo model z Tesca
za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí.
Poté jsem se snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval
hučící dav větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových kategorií.
Již na první pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté
startovní řadě nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude od počátku
neférově ztížen. Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned
vedle prodejny dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsem
mohl sledovat š?astnější účastníky protřepávajíce svalstvo o cca půl
kilometru přede mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka tak
umytá a barevná, jako to moje. Zde malá příhoda:
Při zaujímání startovní pozice jsem nechtěně zavadil šlapkou o lýtko
Diskobola stojícího vedle mne. Promiňte, špitl jsem. Odpověď hrdelním hlasem
mne měla varovat: "Neřeš vole, co je pod pět stehů se nepočítá."

Fáze druhá - start

Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li dramatický popis prvních metrů
závodu, budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5 minut jsem
totiž stál na místě, poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se a různě
nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po nárazu
do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha dělá,
napadlo mne) jsem poprvé spadl.

Fáze třetí - závod

Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu, by asi
byli vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý vidět jednak
na zem, jednak dále než 5 cm před sebe. Toto bohužel možné nebylo.Jen
podle nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených rukavic
jsem pochopil, že jsem poměrně brzy opustil (tehdy jsem ještě netušil že
navždy) asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím.
Na asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do
prudké stráně přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300.-500. místě.
Toto zjištění bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, nebo?
během svého holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku!
Navíc na mne každou chvíli někdo ze zadu štěkl "pravo!" a pak zase "levo!" a
já se postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také
lehce potit, což mne rozladilo, nebo? jsem chtěl vypadat přitažlivě na
cílové fotografii.
Po 15 kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci (občas
prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či šutrech
vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit taktiku. Tato změna
proběhla z "Umístit se" na "Dokončit". V tuto fázi závodu se tento cíl zdál
poměrně reálný, nebo? ani já, ani nikdo jiný okolo ještě nekrvácel,
nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší slova, když za
pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz. Asi měli levná kola.
Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací stanice. Konečně
přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem ostrou jízdou minul
desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové nápoje, banány,
pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v jízdě poslední zbytek
zteplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se vstříc nejdelšímu
stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu kamsi do mraků.
Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30 stupňů a na mne po chvíli začala
doléhat první krize. Zhruba od této této chvíle pro mne závod ztratil přesné
kontury. To, co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze vzpomínek přes své
vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků paměti, a z vyprávění
ostatních.
Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci jsem soudě podle
kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém vrcholu Šumavy.
Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé sjezdy, které snad
slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se tak. Nebudu vás zdržovat
popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste představit jízdu prázdným
korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do které bouře nanesla kořeny,
kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých borců při sjezdech byla
šokující,
za řevu a řinčení součástek se řítili do údolí, zatímco já (a nebyl jsem
sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy a kapradím, a střídavě si
otíral krvácející rány a slzy. Sjezdy byly proloženy prudkými stoupáními
po podobném povrchu, kde již o cyklistice nemohlo být ani řeči. Nevím, jak
se ve sportovním slangu nazývá tlačení kola do srázu. Jsem si ale jist,
že mnohakilometrová chůze v cyklistických botách (pro necyklisty: střevíce
s kusy ostrého železa přišroubovaného k podrážkám) nebude do budoucna
patřit k mým oblíbeným kratochvílím.
Přišel čas na další posun v taktice z "Dokončit" na "Přežít".
Druhá občerstvovací stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění.
Odhodil jsem pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s
iontovým nápojem. Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému vyčerpání
(Naprostému ? Ó,jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém kilometru)
žaludek odmítal cokoliv přijmout! Při zvracení jsem ale koutkem oka zahlédl,
že v předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo. Někteří
dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a křečovitých
grimas obličejů.
Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech, občas se napil, ublinkl, znovu
napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco tekutiny. Na jídlo jsem si
netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do propocené kapsy pár energetických
gelů. Poslední fáze boje o život mohla začít.
Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu. Slovo závod
již používám ve velmi volném kontextu, nebo? skuteční závodníci byli již v
ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely, popíjeli
pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli
do svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme se
však dále rvali o život.
Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom 8, což však nehrálo roli,
nebo? při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano Ultegra často ke slovu
nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro okrasu, což mne dále
diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední brzdu jsem totiž
po čtyřech pádech levým loktem na šutry přestal požívat. Při krátké
odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě letmý pohled
na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, nebo? jsem na trase už
nějakých šest hodin.
Očima jsem propaloval svůj cyklometr, který jako jedna z mála věcí na
mém kole z Tescoletáčku ještě fungovala, a přes slzy odpočítával kilometry.
Konečně!! 76 77 78 79?? Co to? Kde je stadion? Hudba?
Na 80. kilometru, uprostřed hlubokých šumavských hvozdů mě došlo, že letáček
byl pouhým propagačním trikem, a že organizátoři závodu vzdálenost pouze
odhadli, s odchylkou plus minus pár kiláků, no a co??
V tu chvíli mně přešla chu? žít. Narval jsem do sebe poslední odporný
sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na zhruba 83. kilometru
jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i silnici vinoucí se mezi
domy v dáli! Na 85. kilometru byl definitivní konec.
Vklopýtal jsem, ne nejel jsem, nebo? cílová rovinka byla opět do kopce
na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření průlivu.
Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou. Nálepka
"no pain-no gain" visíc z rámu volně flirtovala ve větru a já věděl,
že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499.

a to sem to chtěl někdy zajet

server yDneSS se zase vyznamenal... mrknete na fotku a na jeji popis. ze vam to trochu nesedi? nejste sami...

Asi bojler, ale moc s tím nepočítej.

No tak to si asi z prstu vycucali článek a dali tomu "trochu" podobnou fotku

"Hoří!" Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý Hrozen. Hostinský Hrubeš hýká hrůzou. Honí hasiče, hubuje, hořekuje, huláká: "Haste! Honem! Hybaj hovada!" Hasiči howno hasí. Hledají hlavní hydrant. Hoří holubník, hnojiště, huspenina, hudebníkům housle, harfy, harmonika, hašiš. Hoří husitské halapartny. Hoří historické Hebrejské hyeroglify. Hoří hektolitry handlovaného Henesee. Hoří Hrubešova hnědá Honda. "Hilfe, hilfe!" Haleká hysterický henlainovec Havránek. "Hoří hákenkrojc, himl hergot." "Huš hajzle!" Houf heršpických hokejistů ho hbitě hákuje holemi. Hoří herna. Hoří hubertusy, honosné haveloky herecké honorace hrubě hazardující horentními honoráři. Hoří hřívy huculských hřebců handlíře Hlasy. Hendikepovaným hoří hrby. Hoří holínky hospodáře Hanáka. Humus. Hormonální hybrid homosexuál Horáček hladí hubici hasičské hadice hýžděmi. Hynduista Hyrš hypnotizuje Hodonínský horizont. "Hurá, hydrometeority." Halucinace. Hoří hasiči horečně hledaný hlavní hydrant. Hospoda hořela hodinu. Hotovo. Hirošima hadr. Hořeniště halí hustá hmla. Hostinský Hrubeš hloubí hroby. Hyeny hodují.

znam, stare, ale dobre :o) ... akorat ten zip neni v poradku

To sem nedávno postoval v tématu balada na H v testovacim fóru

Hm,nejvetsi LOL.Autor nebyl moc zkuseny...

jdeme CHATOVAT? a jeste ve stary grafice :D

btw. at to nikdo nemaze :)

HTF

http://www.1000her.cz/index.php?menu=tree&...poradi=sestupne

podivejte se na vsechno pokud mozno

proc je tam ten pocatecni gong kterej znam ze hry na ICQ?

hele to je o me

btw kdyby to naaaaaaahodou nekdo jeste neznal ----> www.happytreefriends.1st.cz

Me neska pobavila tahle chyba GZ klienta ze ktery jsem vse vycetl a pochopil o co jde.

vypda to na dobre kódovanej 1337

tak to je jasny jak facka ta chyba znamena ve volnym prekladu ty sk*rvenej demen** nech me uz do p*c* chvili na pokoji

njn vys co to je kdyz klient musi vymyslet takou spoustu chyb??..uz mu dosli napady tak hodil todle

14/F/CZ wanna cyber?

Vypadá to jako kdyby to bylo UUEncodovaný

Dneska mi přišel k smíchu,jako každý jiný den,e-mail,který jsem dostal už dávno.

Zde je screen.

omfg takova nostalie ... to mi pripomelo "kralovstvi hnusu" ... by se mohlo zas vyhrabat, myslim ze ma obdobu i na novy verzy fora ne ... este za nanami sem tam mozna psal, ale zda se mi ze uz to pak uplne upadlo ):

LoL

tohle mně dostalo!